Tak a byl tady zase patek. A po nem prijde vikend. Konecne si muze clovek trochu odpocinout. Sel jsem takhle po hlavni tride s igelitkou, ve ktere jsem mel nakoupeny nejake rohliky, mleko, noviny a vselijake ty blbosti, co clovek musi jist a pit, aby neumrel hlady a zizni, kdyz jsem si vzpomnel co vlastne jeste potrebuju koupit. Uz dva dny predtim mi praskla zarovka v koupelne a tak si rekl, ze se musim stavit v elektru. Mrknul jsem na hodinky hm, za pet minut pet, snad budou mit jeste otevreno. Vbehl jsem do dvora, kde stoji obchod s elektrickymi pristroji a bateriemi a na dverich hlasala cedule provozni dobu v patek do 17. Akorat. Stiskl jsem kliku a vesel do prazdneho obchodu. Nikde nikdo. Chvili jsem tam postaval a pak si zacal ve sklenene vitrine prohlizet elektricke pristroje, ruzne mixery, slehace, kuchynske roboty. Moji pozornost pritahlo nekolik holicich strojku a nad nimi policka se strihaci na vlasy. Ten by se mi hodil, jeste doma zadny nemam, je to docela ostuda pro vlasoveho fetisistu, myslel jsem si pro sebe a prohlizel si oble tvary strihacu.
Za mnou se zavlnil zaves a pak jsem uslysel divci hlas: "Prejete si...?" Ohledl jsem se a uvidel mladou asi 25tiletou prodavacku, ktera se na me usmivala. "Ja... si tady jen prohlizim ty strojky," trochu jsem zakoktal, jako bych byl pristizen pri cinu. Ale co, na hlave mam kratke vlasy, tak si muze myslet, ze ten strojek budu pouzivat na sebe. Prodavacka si vubec nevsimla mych rozpaku a hned byla v obraze: "Mame tady tenhle cerny, ten je za 450 Kc, pak tady ten stribrny za 720, ten je i s prislusenstvim a pak tady mame znackovy za 1.270 Kc..." Sakrys, myslel jsem si, ja se jen dival a ona si mysli, ze si chci nejaky koupit. Tak se alespon neco dozvim.
"Ktery z nich je nejlepsi?" vyzvidal jsem.
"To bohuzel nevim, vsechny jsou na strihani." odpovedela trochu nejiste. A jako na doplneni svych slov si nervozne hrabla do vlasu. Az ted jsem si vsiml, ze ma celkem huste zvlnene spinave blond vlasy, ktere jsou svazany do ohonu a padaji kousek pod lopatky. Jak to, ze jsem si toho nevsiml hned?! Vzdycky si vsimnu okamzite, jake ma zena vlasy! A abych se trochu odskodnil za svou nevsimavost, rozhodl jsem se ji trochu potrapit.
"Jo, kdybych si ho mohl tak vyzkouset..." rekl jsem zasnene s usmevem. Doufam, ze nevypadal prilis uchylne.
"A jak byste ho chtel vyzkouset?" ptala se prekvapene.
"Treba na vas..." navrhl jsem napolo zertem, smal jsem se a sledoval jeji reakci.
"Na me??" vyvalila oci.
"A proc ne, urcite by vam to sluselo," pokracoval jsem dal v dialogu, ktery me celkem rozpaloval. Jeji dalsi odpoved me primo rozzhavila.
"No, nerikam, ze jsem o tom nikdy nepremyslela, ale je takovy.... zvlastni." hledala to spravne slovo.
"Co je na tom zvlastniho?" zeptal jsem se se smichem. "Proste ten strojek na vas vyzkousim a kdyz bude v poradku, koupim ho a budete mit kseft."
Chvili vahala a bojovala sama se sebou, ale pak rekla: "Tak dobre, vzdyt jsou to jenom vlasy, aspon bude nejaka legrace."
Srdce mi v tu chvili zacalo busit. Teda, kdyby mi nekdo rekl, ze to bude tak jednoduche, tak bych se mu vysmal. Ale tohle predcilo vsechna ma ocekavani.
"Tak si vyberte strojek a pujdeme dozadu," navrhla prodavacka a sla ke vchodovym dverim, ktere uzamkla. Mrknul jsem na hodinky par sekund po pate. Ukazal jsem samozrejme na ten nejlevnejsi strojek, ale prodavacka se zasmala: "Kdyz uz obchod, tak musite koupit ten drazsi, abych z toho taky neco mela, mam procenta z trzby." No, co jsem mohl delat, vybral jsem tedy ten drazsi a v duchu jsem se modlil, abych mel u sebe dost penez. Vesli jsme do zadni mistnosti, ktera byla asi pet krat ctyri metry velka, se spoustou krabic se zbozim a stal tam stolek se dvema zidlemi. Vzala jednu zidli, postavila ji doprostredka a ze stolu stahla bily ubrus.
"Ten pouzijeme jako rucnik, nechci, abych mela ty vlasy vsude na tele." Posadila se na zidli a nadzdvihla si svou blondatou hrivu, abych pres ni mohl prehodit ubrus. Odstranil jsem gumicku z jejiho ohonu a vlasy se rozlily po ramenech az k lopatkam.
"Mate nejaky hreben?" ptal jsem se.
"To je ztrata casu," odpovedela, "na co to cesat, kdyz to budete vsechno strihat."
Nic jsem nerekl a zastrcil snuru do zasuvky, kterou mi ukazala.
"Tak jaky bych mel pouzit nastavec?" zeptal jsem se zvedave. Vybrala ten na dva centimetry a tak jsem ho umistil na strihac.
Stiskl jsem tlacitko a strojek se okamzite rozbzucel. Stal jsem za ni a chvili nevedel, kde zacit. Po pravde receno, vychutnaval jsem si ten prvni pocit nez vsunu strojek do vlasu a zacnu pracovat. Bylo to skvele, srdce mi busilo a ruka se strojkem se mi klepala. Rozhodl jsem se zacit na jeji prave strane a tak jsem nadzdvihl vlasy vpravo na krku a umistil strojek za jeji prave ucho. Strihac se rozerval, kdyz se setkal s dlouhymi prameny a kdyz jsem jim tahl nahoru, za chvili mi kadere zustaly v ruce. Ziral jsem chvili na ne, tohle byly prvni dlouhe ustrizene vlasy, ktere jsem kdy strihal. Srdce jsem v tu chvili mel az v krku. Hodil jsem nedbale kadere do jejiho klina a pozoroval jeji reakci. Prodavacka je promnula prsty a pak je zcela lhostejne hodila na podlahu. Ziral jsem. Nadzdvihl jsem vlasy na jejim krku a sklonil ji hlavu. Jel jsem strojkem od sije az nahoru do koruny a az k celu a nechaval jsem za sebou vyoranou stopu. Blondate chuchvalce vlasu padaly na vsechny strany, do klina a na podlahu. Jel jsem strojkem hned ve vedlejsi stope vedle a znova a znova a dlouhe chuchvalce padaly jako zlaty dest. Projel jsem strojkem kolem jejiho praveho ucha a odstranil vsechny dlouhe vlasy, ktere tam visely a totez jsem ucinil i na strane leve. Ted uz zbyvalo jen par dlouhych vlasu, ktere unikly a visely ji pres celo jako dlouha ofina. Stacilo jen prejet strihacem pres celo a prameny vlasu se valely v jejim kline. Vsude po jeji hlave trcel ted dvoucentimetrovy jezek. Vzal jsem mensi nastavec, vymenil ho na strihaci a na jeji zvedavy pohled jsem ji sdelil, ze jen zarovnam strany a zadek, at si nedela starosti. Upokojilo ji to a tak jsem ji opet sklonil hlavu a jel jsem rvoucim strihacem az do jejiho temene, ktere jsem sestrihaval na pul centimetru. Tlacila mi hlavou proti strojku a vypadalo to, ze je ji to prijemne. Sestrihal jsem ji stejnym zpusobem i strany a posilal jsem kratke chuchvalce na podlahu a do jejiho klina. Nakonec jsem jeste sundal nastavec a vzal ji na krku jemne vlasky, ktere mi predtim unikly. Ted uz byl krcek ciste opracovan a prace byla hotova. Zastavil jsem strojek a huceni ustalo. Vzal jsem stetku, ktera patrila k sade strojku a nekolikrat ji prejel pres krk a pres oblicej, abych smetl male uponky vlasu.
"Tak je to v poradku, kupuju ho." prerusil jsem ticho.
Pomohl jsem ji sundat ubrus z ramen a setrepal jsem ustrizene vlasy, ktere tam uvizly na podlahu. Prodavacka temer ihned zvedla ruce a prohrabavala se ve svem novem ucesu. Vstala a bezela k zrcadlu, ktere viselo na stene nad umyvadlem a prohlizela si svou novou vizaz. Asi se ji to libilo, protoze se smala a otocila se na me: "Co tomu rikate, jak se vam libim?"
"Je to uzasne," rekl jsem, "nikdy jsem jeste nevidel krasnejsi holku s tak kratkymi vlasy." Vubec jsem nelhal. Vypadala tak nadherne, jeji velke modre oci zarily a jeji pravidelne licni kosti s jejimi plnymi rty vyhlizely tak nezne. A to nemluvim o krasne dlouhe siji, ktera na me pusobila tak svudne.
Podivala se na male hodinky na jejim utlem zapesti a popohnala me: "Musim spechat, uz jsem mela koncit." Zatimco jsem skladal strojek a prislusenstvi zpatky do krabice, prodavacka vzala koste a zacala zametat chuchvalce vlasu, ktere byly jeste pred chvili jeji ozdobou. Velkou hromadu vlasu smetla ke dverim, otevrela je a za nimi jsem uvidel toaletu. Otevrela poklop a zacala hazet hrsti vlasu do misy.
"Doufam, ze to neucpe trubky," slysel jsem ji mumlat, kdyz splachla. Voda natekla temer az po okraj a tak musela pouzit stetku a trochu prostouchnout, nez byla hrouda vlasu v mohutnem viru vcucnuta do otvoru. Pro jistotu splachla jeste jednou a zavrela dvere.
Vedla me zpatky do obchodu k pultu a vypsala mi ucet za strojek. Prohrabal jsem penezenku a nastesti jsem tam mel jen tak tak penize na zaplaceni. Vratila mi drobne a postrcila me ke dverim. "Musim ted spocitat trzbu a nemuzu tady mit nekoho ciziho, takze uz musite jit." Odkaslal jsem si. Byla prekrasna, sexy a tak jsem se osmelil a pozadal ji, zda bych ji nemohl pozvat na veceri.
"Rada bych," rekla s usmevem, "ale jsem zadana, je mi lito. Pritele uz mam."
"A co rekne pritel na vas novy uces?" zeptal jsem se zklamane s trochou zvedavosti.
"Bude si muset zvyknout." zasmala se, podala mi mou nakupni igelitku, ve ktere na vrchu trunila krabice s mym novym bzucivym kamaradem a vystrcila me ze dveri. "Nashledanou a prijdte zase."
Teprve kdyz jsem prosel dvorem, uvedomil jsem si, ze jsem zapomnel koupit tu pitomou zarovku. Stejne mi na ni uz nezbyvaly penize. Ale co, dva dny to jeste vydrzim bez svetla a koupim ji az v pondeli.

KONEC

Poznamka autora: Skoda, ze tato povidka neni pravdiva, ve skutecnosti mam prave jen tu pitomou zarovku.