Make your own free website on Tripod.com
DOHOLA?
Nepotrebuji je
Home
Domaci strihani
U holice
Pribehy z netu
Nucene strihani
Inspirace
Televize

z anglickeho originalu I dont need it... (neznamy autor) prelozil Otas


Tabitha se nahle probudila, jeji srdce busilo a tvare mela promacene slzami. Citila, jak ji slane slzy pomalu kapaji z jejich modrych oci, unavene si povzdechla a posadila se na postel. Deka z ni sklouzla a odhalila jemne krivky jejich nader. Uvolnene chomace platinovych vlasu padly pres jeji celo a pres hluboke modre oci. Rozcuchane, prepychove dlouhe vlasy padaly okolo jejich ramen v jemnych prstencich a jako vodopad splyvaly na jeji zada a lehce hladily postel, na ktere polehavala. Tabitha si utrela osychajici slzy a natahla se pres postel pro kapesnicek na nocnim stolku. To vsechno byl jen zly sen, rikala si pro sebe, kdyz posmrkavala do kapesnicku. Ne, to nebyl jen dalsi zly sen, to byl TEN sen, ktery ji neustale souzil, od te doby, co John ukoncil jejich vztah. Slzy se opet rinuly po jejich alabastrovych lickach, kdyz si na to vzpominala a jeji bolest se vratila.

Zdalo se to jako vcera, presto vedela, ze se to stalo temer pred sesti mesici. Tabitha nevedela, proc to skoncilo, uhodilo ji to jako blesk z cisteho nebe. Ukoncil to s malym vysvetlenim, s malou omluvou. A ke vsi bolesti to ukoncil po telefonu. Jeho chladne vzdaleny hlas po telefonu ji tu noc ublizil nejvice znelo to, jako kdyby se John pro ni stal nejakym anonymnim cizincem. Ale takhle to predtim nebyvalo, znala ho tak dobre, jako znala sebe. Milovala ho celou dusi. Ale on ji uz tolikrat rekl, ze ji nechce znat.

Zapomenout na nej nebylo snadne a sny ji nepomahaly se s tim vyrovnat. Sny, ne, to byly nocni mury, ktere si krute zahravaly s jejim vedomim pomoci jejiho podvedomi. Nerozumela tomu, proc ty nocni mury prichazely temer kazdou noc. A byl to ten samy sen, stale se opakujici znovu a znovu ta noc, kdy zlomil jeji srdce, rozdrtil jeji mysl a zranil jeji cistou dusi. Byla to takova bolest v jeji dusi, ze si nebyla jista, jestli se vubec nekdy zahoji. Tabitha pomalu vstala z postele a mimodek se zatrasla v chladu brzkeho rana. Uchopila tezky zupan z nohou postele, zabalila se do nej a presla k otevrenemu oknu, aby ho zavrela. Potlacila znovu nalehave zivani a presla do vedlejsi koupelny, stale pocitujice smutek. A hnev byl vzdycky namiren na Johna. Byla to jeho chyba, ze byla ranena, byla to jeho chyba, ze byla porad smutna, byla to jeho chyba, ze byla zdanlive neschopna se sebrat a pokracovat ve svem zivote. Vsechno to byla jeho chyba a to ji rozlitilo.

Bastard cedila mezi zuby kletby. Nekdy citila nalehavost mu zavolat a vykricet si na nej vsechen svuj vztek. Ale neudelala to a vedela, ze to nikdy neudela. Rozhodne s nim uz nechtela mluvit. Jenom mu chtela take ublizit, stejne jako ublizil on ji, ale ted uz mu nemohla nic rict, uz mu nechtela rict nic. Vztek ji trochu pomahal to preklenout, ale nikdy nezpusobil, aby to neprestalo bolet.

Tabitha si povzdechla, kdyz odkryla zupan a odhalila cast svych prsou. Puste a bez vyrazu se divala do zrcadla na svuj odraz. Divala se na svuj oblicej ackoliv uz skoro nepoznavala tvar, ktera na ni zirala.

Je to jako kdyby ses vzdala, Tabitho, rekla si pro sebe. Tabitha byla krasna zena, vypadajici mnohem mladsi nez na svych tricet. Jeji azurove oci byly zive, dosud trochu zamracene, mozna od slz. Jeji platinove kadere padaly pres jeji ramena az dolu na jeji zada. Mela jemnou kuzi, alabastrovou jako kuze drahocenne cinske porcelanove panenky. Jeji temer 170 cm vysoka postava byla pruzna a hbita. Tabitha byla velmi atraktivni zena, ackoliv si to o sobe vubec nemyslela.

Byl to jeji usmev, ktery jako prvni privabil Johna, nebo alespon si to myslela. Teprve pozdeji pripustila, ze to byly jeji prekrasne vlasy, ktere ho na ni pritahovaly.

Do prdele! klela Tabitha a poprve namirila svuj hnev proti koupelnove marnosti. Proc nemuzu zapomenout na toho cupciho syna? Dalsi slza kapla z jejiho oka.

Na chvili si povzdechla, utrela si slzu a zkusila utisit svuj vztek, ale marne. Divala se znovu do zrcadla a byla vyvedena z rovnovahy ponekud absurdni myslenkou.

Moje vlasy... mumlala. ...proc?

Tabitha prohrabla prsty svou nesmirne dlouhou hrivou a krive se usmivala. Miloval moje vlasy... zacala chladne. Nenavidim ho...nenavidim ty vlasy.

Nahle se ji to vyjasnilo. Zmenou svych vlasu by mohla... ne, by zapomnela na Johna, na toho bastarda.

Tabitha se smala pri te myslence. Kdykoliv na nej myslela, ted se zdalo, ze pridala k jeho jmenu bastard. John bastard. chichotala se. Melo to zvuk.

Dostanu te, Johne bastarde!

Vedela co potrebuje... ne, vedela to, co chce udelat. Tabitha se krive usmivala, kdyz vyklouzla ze zupanu a postavila se do chladne sprchy.

*****

Tabitha cucela pres sklo auta do vylohy holicstvi. Nebyla si uplne jista tim co chce udelat. Nemela jit mozna ke sve stale kadernici?

Ne... mumlala si pro sebe, ta by mi to rozmluvila. Sama sobe se musela zasmat, uvedomila si, ze opravdu nechce, aby ji to nekdo rozmluvil.

Bylo to tak zvlastni, jeji vlastni uvazovani o tom, co chtela udelat. Zdalo se to byt tak.... impulzivni. Nebyla to mozna prave ta impulsivnost, ktera ji tak podrazdila? Tabitha obratila znovu svou pozornost k interieru holicstvi. Zdal se tak cisty, tak chladny. Nebyl jako kadernicky salon, do ktereho normalne chodila, s jeho vyzdobou a pompezni mosazi. S tou cernobilou sachovnicovou dlazdicovou podlahou a levnymi plastovymi sedadly se to velmi podobalo mistu, kde se jeji otec nechaval leta strihat, kdyz byla jeste divka. Nebyla to prave vzpominka na jejiho otce, ktera ji pobidla, aby sla dovnitr? Videla samotneho holice, jak odpociva na svem holicskem kresle a cte si noviny. Musela to udelat vystoupit ze sveho auta a vejit dovnitr. Kdyz sebrala sve klicky od auta, letmo zahledla nekoho, jak vchazi do holicstvi pred ni.

Zatracene, myslela si. Nechtela cekat uvnitr, chtela jen vejit a sednout si hned na to holicske kreslo. Ted ji nekdo jiny predbehl, nemela jinou volbu. Vedela, ze nemuze cekat ve svem aute. Jestli by nekdo jiny vesel znovu pred ni dovnitr, nikdy by to pak nemohla udelat.

Chtelo to velkou kuraz, aby vesla dovnitr a cekala. Byla rozhodnuta a odhodlana, kdyz vystoupila ze sveho auta a zavrela za sebou dvere. Temer reflexivne si vytahla limec sve kozene bundy, kdyz rozvazne kracela ke dverim holicstvi. Nabrala hluboky dech, uchopila kliku, otevrela... a vstoupila dovnitr.

Holic okamzite vzhledl od sve prace a prijemne se na ni usmal: Ahoj.

Uh, nazdar, odpovedela Tabitha, nenucene se posadila a ani se neobtezovala si sundat svou bundu.

Jeji modre oci bloudily nervozne po holicstvi. Spocinula na hromade zemedelskych casopisu a nejakych zertovnych knizek blizko mista, kde sedela a uvidela i nadobu na odpadky v rohu na podlaze za dvermi. Vsimla si nekolika obrovskych zrcadel visicich na stene naproti ohromnemu kozenemu a zeleznemu holicskemu kreslu. Slysela, ze se pouziva strojek, ale nechtela se na nej podivat, nechtela videt holicskou praci. Ale nemohla si vsak pomoci. Divala se na holice a patrala po strojku, jak jede nahoru po krku muze sediciho v kresle. Vrceni strojku zaplnovalo obchod a to ji nahanelo trochu vice obav. Bylo tohle to, co chtela opravdu udelat?

Muz v holicske zidli se letmo podival na prekrasnou mladou zenu, ktera se pokousela nedat najevo, ze sleduje jeho strihani. Trochu se na ni pousmal.

Tabitha vyjekla, kdyz si uvedomila, ze na nej zira. Natahla se a popadla jeden ze zemedelskych casopisu a pokousela se cist. Nemohla se soustredit a stejne vzhledla pres stranka na muze v kresle. Kdyz se znovu pokradmu podivala co se deje, citila uvnitr teplo... horko.. dokonce vzruseni. Nedokazala si to rozumove vysvetlit.

Holic pokracoval s holenim vrsku. Tabitha se jen nadsene divala jako ocarovana. Sevrela sve pesti a doufala, ze nikdo jiny nevstoupi do holicstvi predtim nez se dostane do kresla. Bylo by to neprijemne, vedela, ze by nikdo necekal zenu v holicstvi a jeste k tomu kdyz se zrovna dava strihat. I tak byla dost nervozni a kdyby vesel nekdo jiny, mohla by treba ucouvnout. A ona nechtela, aby ji neco odradilo.

V ten okamzik se otevrely dvere holicstvi a vesel dalsi muz a posadil se par sedadel od Tabithy.

Do prdele! klela Tabitha v duchu. Vedela jsem, ze jsem na to nemela myslet, rikala si, ted jsem to privolala. Kdyz se rozhovor holice se zakaznikem presunul na fotbal, Tabitha ztratila nit diskuze nevedela nic o sportu a i kdyby vedela, byla si jista, ze nebude moci rici nic. Nebyla v nalade, aby mluvila. Chtela uz mit tu vec za sebou.

O nekolik minut pozdeji holic dokoncil muzuv uces, vypnul strojek, odlozil ho a predtim nez odvazal plachtu z jeho krku, oprasil jeho krk. Holicske kreslo bylo ted volne a muz vedle Tabithy povstal a vydal se k nemu, nez ho Tabitha zastavila. Vyskocila na nohy a ostychave se usmala: Echm, myslim, ze jsem dalsi?

Muz se okamzite zasmal a stahl se zpatky z holicskeho kresla na sve sedadlo. Vy? chechotal se starsi holic. Jste si tim jista, slecno?

Tabitha lehce kyvla hlavou a povesila svou bundu na vesak za dvermi. Jsem si dost jista, myslim, odpovedela, kdyz zamirila k holicskemu kreslu a jeji proudy platinovych vlasu se rytmicky houpaly dopredu a dozadu, jak sla.

Tabitha se posadila na kreslo a citila vzadu jeho kozenou mekkost. Pripomnelo ji to uplne zubarske kreslo.

Jste si uplne jista? zeptal se znovu holic a sklonil se bliz k jejimu uchu, aby se ujistil, ze byl slysen skrz jeji huste vlasy.

Tabitha znovu prikyvla: Jo, jsem si uplne jista.

Holic pred ni rozprostrel plachtu a pokousel se ji dostat pod jeji vlasy, aby ji mohl pripevnit. Tabitha si nadzdvihla sve kadere a dovolila mu, aby to udelal.

Tak tedy, co budeme ted presne delat? Zastrihneme to trochu na spodku? ptal se, kdyz se natahoval pro zridka pouzivany kartac na vlasy. Nejsem opravdu zvykly na strihani zenskych vlasu, vysvetloval, kdyz zacal kartacovat jeji vlasy, ktere padaly pres jeji ramena a pres zadek kresla. Tabitha se smala na jeho odraz v zrcadle.

Nedelejte si starosti, ja vam verim s mymi vlasy.

Zvedl nuzky a znovu se na ni podival. Tak tedy jen asi tri centimetry? Tabitha zavrtela hlavou a jeji srdce se rozbusilo. Ne, vemte to vsechno, odpovedela v duvernem sepotu.

Cekajici muz zvedave zvedl oci od svych novin. Ech? pokrcil holic rameny a natahl krk, aby lepe slysel.

Vsechno to oholte. uvedla definitivne.

Oholit vasi hlavu? nevericne lapal holic po dechu.

Tabitha prikyvla.

Ale... ja.. jsem to jeste nikdy nedelal...prinejmensim ne na zene. koktal nervozne.

Tabitha se na nej ohledla pres rameno a konejsive se smala: Ale holil jste muze, ze jo?

Posleze prikyvl.

Tak si myslete, ze jsem jen dalsi chlap, ktery si nechava oholit hlavu. navrhla Tabitha.

Holic bezmocne pokrcil rameny a prinutil se do usmevu. Jestli je tohle co chcete, slecno... vzdychl.

Tabitha naposledy prikyvla: Tohle presne chci.

Citila, jak ji jeste jednou kartacuje vlasy a snazila se si ten pocit zapamatovat, protoze vedela, ze se svymi vlasy prave konci. Citila, jak kartac pomalu projizdi vrchem jeji hlavy, kdyz ji holic kartacoval a to se zdalo jako vecnost. Podivala se do zrcadla naproti ni a uvidela ho jak pracuje.

Sahl pro tezky cerny strojek, ktery byl predtim pouzit na muzovu hlavu. Byl velky, temer obrovsky, myslela si Tabitha. Cylindricky a dlouhy, zabavne si ho prirovnala k penisu. Byly tam jiste podobnosti a ucitila male vzruseni, kdyz ho uvidela v holicove ruce. Proc si neoholila svou hlavu drive? Obzvlaste, kdyby to probihalo jako ted.

Videla, jak sejmul nastavec ze stribrnych kovovych zubu strojku a vedela, ze to brzy zacne. Citila, jak srdce v jeji hrudi zacina rychleji tlouci a jeji stydka krajina se rozpalila...

Duverne cvaknuti bylo nasledovano jednotvarnym bzucivym zvukem strojku, ktery byl uveden do chodu. Ten bzukot znel jako huceni, kdyz ho Tabitha poprve uslysela urcite neznel tak hlasite, kdyz predtim cekala... nebo ne?

Jako kdyby od ni hledal posledni tichy souhlas, jeste naposled se podival holic do jejich modrych oci, zatimco rvouci strojek byl pripraven k praci. Tabitha se smala nakazlivym smichem a kyvla na nej.

Zacal u jejiho leveho ucha, uchopil hrst jejich dlouhych platinovych kaderi, jemne je nadzvedl z jeji hlavy a umistil rvouci strojek k jejimu spanku... a pomalu jim jel skrz jeji vlasy. Tabitha na chvili zavrela sve oci a citila jemne pulsovani ostri proti jejim smyslum. Citila se tak horka, tak vzrusena, byla si jista co nastane predtim nez to skonci... Rychle se podivala na odraz v zrcadle, prave v okamziku, aby videla, jak nekolik dlouhych kaderi odpadlo z jeji hlavy do holicovy ruky. Mohla videt svou bledou odhalenou kuzi na hlave. Vypadalo to tak podivne, byt bez vlasu na relativne male casti jeji hlavy, kdyz jeste vsude jinde mela dlouhe platinove kadere. Holic upustil vlasy na podlahu a znovu klouzal strojkem pres plochu, ktera byla prave sestrihana, jako kdyby se ujistoval, ze nic nevynechal. Temer neviditelne strniste jejich platinovych vlasu nemohlo skryt bledou kuzi, ktera se zacinala objevovat. Tabitha lehce pootocila svou hlavu, aby spatrila svou nove odhalenou hlavu. Citila, ze jeji vzruseni stoupa. Holic znovu uchopil hrst jejich vlasu a nadzdvihl je od jejiho ucha, predtim nez skrz ne projel strojkem. Upustil nekolik kaderi jeji temer pul metrove hrivy ledabyle na podlahu.

Tabitha mezitim sledovala holicovu praci na svych vlasech, jako kdyby byla zhypnotizovana. Byla. Nemohla odvratit oci z toho, jak ji holil, vzrusovalo ji to temer, jestli ne vic, jako sex. Ted mohla citit podivny smyslny pocit chladu na sve odhalene kstici... slysela bzuceni strojku, ktery drazdil nejenom jeji kuzi na hlave, ale i jeji vasen. Citila, jak ji holic nadzdvihava vlasy na siji jejiho krku. Citila, jak strojek bezi nahoru vzadu jeji hlavy, celou cestu az do jejiho temene. Byla temer v idylickem pohodovem stavu Nirvany. Citila se tak plna pohody, tak uvolnena a jeste dokonce tak povzbuzena, tak eroticky, tak horka. Vedela, ze tohle je ta prava vec, nemela zadne pochybnosti v mysli, ze holeni jeji hlavy je pro ni ta nejlepsi vec. Tato udalost byla predurcena, byla osudna. A to ji delalo sakra vzrusenou.

O nekolik minut pozdeji mohla Tabitha spatrit, ze prava strana jeji hlavy je hola stejne jako leva. Na okamzik pohledla ven z holicstvi, kde stala mala skupinka lidi a zirala na mladou zenu v holicskem kreslu, jak jsou jeji dlouhe vlasy holeny. Hrave na ne vyplazla jazyk.

Posleze co oholil strany a zadni cast jeji hlavy, holic prilozil strojek na vlasovou linii na jejim cele a jel jim primo dozadu a holil vrsek jeji hlavy.

Tabitha citila strojek na vrchu sve hlavy a videla elektricky kabel, ktery se ji klatil pred modryma ocima. Citila i simrani vlasu, jak padaly dolu po zadku jeji hlavy a po krku. Jedna z dlouhych kaderi ji spadla nahle do klina a kdyz na ni zirala, jak tam lezi, krive se usmala.

Nekolikrat prejel pres vrsek jeji hlavy a holic byl zdanlive hotov. Jeste naposled projel strojkem pres celek jeji hlavy a jeste jednou se ujistil, ze skutecne kompletne oholil jeji hlavu. Jak strojek projizdel naposledy pres jeji hlavu, citila Tabitha, jak to prichazi, citila rozpaleny vrchol, citila... a stalo se to, temer predtim, nez si to uvedomila. Lehce se smala a nakonec relaxovala v kresle, prave kdyz holic vypnul strojek.

Holic odlozil strojek stranou a uchopil zrcatko z pultu za nim a podrzel ho, aby Tabitha mohla videt svuj odraz. Tak co? zeptal se s hlubokym vzdechem.

Tabitha sahla nahoru a konecne ohmatala svou hlavu. Prejela prsty podel sve obnazene lebky a citila sametove platinove strniste. Bylo to tak velmi zvlastni, tak velmi uhledne. Podivala se zblizka do zrcadla a stale pokracovala v ohmatavani sve hlavy.

Dokoncete to, rekla holici a citila, ze tato zkusenost jeste neni zdaleka u konce. Musi to byt hladke.

Holic se zachechtal, kdyz se otocil a sahl pro hrst horke peny. Tabitha citila bajecne horkou penu, kterou ji nanesl na jeji hlavu a rozprostiral ji. Citila, ze jeji chtic znovu narusta, kdyz si uvedomila co bude nasledovat.

Holic rychle naostril rovnou britvu, kdyz ji nekolikrat prejel po kozenem remenu na kresle. Zacal na vrchu jeji hlavy a ostrim jemne stiral strniste z jeji hlavy. Tabitha videla jak se jeji kuze na hlave obnazuje vic a vic a citila, ze to znovu prichazi.... citila jak ji hori stydka krajina....

Holic se presunul na levou stranu jeji hlavy a pokracoval v holeni. Jemne ji zatlacil hlavu dopredu, aby se mu lepe holila sije na krku. Jak holil zadek jeji hlavy, citila, ze to znovu prichazi, citila vasnivy vrchol, citila, jak se jeji telo na kratky moment zmita v kreci...

Zanedlouho byl holic hotov. Odlozil britvu a osusoval Tabithinu hlavu. Znovu ji podrzel zrcadlo, aby se mohla podivat. Ted uz nevidela ani strniste. Smala se na svuj odraz a natahla se, aby se dotkla znovu sve hole hlavy. Byla podivne hladna na dotek a trochu vlhka. Vypadalo to tak dobre, ze hned citila, ze se do toho ucesu zamilovala.

Tak tedy, udelal jsem vsechno co umim, slecno, smal se holic, kdyz odstranoval plachtu a dovolil ji, aby se postavila. Tabitha se zvedla na nohy a stale citila zadek sve jemne hlavy a stale vychutnavala novy pocit a zacala se citit dobre. Nenucene pohledla na velkou hromadu platinovych vlasu u jejich nohou. Proboha... tohle vsechno bylo opravdu z moji hlavy? myslela si, kdyz se ohledla na holice. Co dluzim za vsechnu tu praci? ptala se, natahujice se pro svou bundu. Holic zavrtel hlavou. To je na me, slecno, odpovedel s usmevem.

Neduverive se na nej podivala: Je? Vazne? Nikdy bych nemohl uctovat slecne, bez ohledu, kolik prace udelam, prikyvl. Tabitha se na nej jeste jednou zasmala: Moc dekuji. Jste velmi laskavy.

Jste vitana, slecno, odpovedel a sledoval ji, jak si nasazuje kabat a zveda si kozeny limec. Kdyz byla pripravena k odchodu, zastavil ji. Predklonil se, aby sebral nekolik kaderi jejich odstrizenych vlasu. Predtim nez odejdete, mohla byste chtit tohle, podaval ji vlasy.

Tabitha si od nej vzala kader svych vlasu a kratce na ni pohledla. Pokrcila rameny a se zavrtenim hlavy hodila vlasy zpatky na podlahu. Ne, nechci. Urcite uz to nepotrebuju, lehce se zasmala. Pak se otocila a kracela ven z holicstvi. Ale dekuju za nabidku.

Zvenku se znovu ohledla zpatky do holicstvi, aby naposled spatrila holice, jak zameta jeji ustrizene kadere. Jeste jednou se podivala na hromadu vlasu a s konecnou platnosti se odvratila.

Ne, nepotrebuju je... a nebudu.

KONEC