Make your own free website on Tripod.com
DOHOLA?
Letni sestrih
Home
Domaci strihani
U holice
Pribehy z netu
Nucene strihani
Inspirace
Televize

napsal Luk

Blondýnka v otacecim kresle se mirne predklonila.
"Tak Jitko, jak to dneska vemem?" ozval se hlas kadernice, která rozkládala snehove bílou plachtou kolem jejich ramen.
Jitciny vlasy byly krátké. Nosila je tak uz mozná deset let. Udrzovala si sestrih pravidelne.
Úces nebyl zcela krátký, spis jakoby strapatý. Po stranách a vzadu na krku mírne kratsí. Prameny blondatých kaderi castecne zakrývaly usi. Vzadu na krku "sesekané" partie precuhovaly pres límec. Byl to takový strapatý, skoro klukovský uces. K Marii do salonu chodila temer kazdy mesíc , pro zastrihnutí a udrzení tvaru.

Venku se udelalo poradne teplo. Byl prelom jara a léta. Vsechno se probudilo. Ozilo a zarilo.

Jitka mela ráda svuj krátký sestrih. Nikdy se ale neodvázila si nechat vystríhat krk strojkem, i kdyz jí to lákalo. Mela proste strach. Ani nevedla proc.
Pramínek potu se svezl po spánku a pristal na bílé plachetce.Holicka ji sklopila hlavu aby mohla uvázat bílou zásterku tesne ke krku.
"Vedro co?", prohodila Marie a zacala jí vlhcit vlasy."Tak, jeste jednou Jitus, jak to vemem?"
Jitka vedela, ze se bude ptát zas a znova. Marie ji uz nekolikrát navrhovala, ze by jí sluselo odhalit krk více a presvedcovala ji, at se nechá vybrat poradne nakrátko.
Dívala se na svuj odraz v zrcadle. Byla hezká, velmi hezká. Temer pritahovala sama sebe.
Zpod kucer jí couhaly ruzové usni lalucky s velikými kruhovými náusnicemi. Pronikavé oci, jemný nos a krásne tvarované rty.
"Tak Jitko!" Marie dovlhcila a procesala její vlasy. Usmála se na ni v zrcadle a rekla "Tak co, zkusíme to dneska trochu víc? Bude ti to sluset. A to vedro venku.... vcera jsem tady mela slecnu. Chtela to dohola! ....No nic, to samozrejme nemyslím , ze te vemu stejne , ale trochu kratsí sestrih by ti urcite sekl..."
Jitka jeste chvíli civela do zrcadla a pak rekla" Tak jo, muzes to dneska vzít víc. Sveruju svou hlavu do tvých rukou. Ale ne zas moc prosím te. Vís, ze mi odstávají usi!"
"Neboj, urcite budes spokojená. A nevím kdo Ti navykládal , ze mas odstávající usi!"
Marie se trochu potutelne pousmála.

Dalsí potucek potu se svezl na plachtu ve stejné chvíli, kdy bzucici masinka projela Jitce od krku vysoko vzhuru. Chomác vlasu se pomalu snesl na zem. Temer povyskocila kdyz ucítila ostri strojku na kuzi.
Marie pracovala rychle a s úsmevem. Stríhala ji strojkem pres hreben . Nepouzivala nástavce. Sklopila Jitce hlavu na stranu a peclive vybírala partie za uchem. Potom jí ho sklopila dopredu... vzzzzzzzzzzz.....Jitka jen stacila prekvapene otevrit pusu, kdyz strojek nemilosrdne projel okolo levého ucha a v sekunde jej zcela zbavil vlasové prikrývky.
Marie stríhala rychle, protoze nechtela Jitce dát sanci protestovat. Vlasy lítaly vzduchem. Kadernice pracovala peclive. Stríhala Jitku podle své predstavy. Masinka znovu a znovu vjízdela do vlasu. Projízdí od spánku vzhuru a za sebou nechává ani ne milimetrový mech.
Marie se stále usmívá.
Slo to rychle, jako u pánského holice.
Jitka nechápala a neverila. Najednou mela na hlave centimetrového jezka. Kdyz jí Marie ukázala zezadu krk, málem se rozplakala. " No to snad ne !?..." to bylo vse co rekla pri pohledu na svuj týl, který te byl straslive vysoko vyholený strojkem. Temer dohladka.
Na bocích okolo usi mla stejný sestih jako vzadu na krku. Jen namodralé chmiri pripomínalo, ze tady mela jeste pred chvílí vlasy.
Mela pocit, ze její usi hori. Pripadalo jí, ze jsou obrovské, odstáté a rudé studem. A nemá je kam schovat. Ne, to je snad sen!?!?
Rychle si otrela slzu , která se uz uz málem kutálela po její tvari.
Marie ji chvíli pozorovala. " Moc ti to slusí, más nádhernou síji a krásne tvarovanou lebku, vís?" Jitka nebyla schopna slova.
Pak jí ometla ostrihané vlasy. Nato zatáhla rolety a zamkla vchod. Jitka , porád v soku, jen sedela. Marie k ní pristoupila zezadu. Nechala ji stále bezmocne zahalenou v bílém prosteradle.
Pak se Mariiny rty zlehka dotkly Jitcina ucha. Bylo horké a tak bezmocné. Ruce zacaly masírovat vyholený krk.
Na dívku v kresle najednou padla nepredstavitelná vlna vzrusení. Neco, co jeste nikdy nezazila. Ta bezmoc, zranitelná, temer dohola ostrihaná . ...... .
Mozná by ji to Marie mela jeste trochu zkrátit...ach ne...nebo ano .... kdyby jí tak vyholila
boky dohladka....kdyby znova vzala ten strojek a... to byly její poslední myslenky, nez se propadla do zahrady absolutní rozkose.