Pred rokem jsem prochazel seznamku na internetu. Jiz tehdy jsem se zajimal o holky ostrihane dohola, a premyslel jsem o tom, jesli se muze najit nejaka, ktera ochotne pujde...

 

Nahle jsem zpozornil. Jeden inzerat hlasal, ze udela opravdu cokoliv, a ze chce spachat neco noveho, kapku sileneho. Zkusil jsem to. Odpovedel jsem, ze muzu pomoci, ale bude to ostrihani dohola. Necekal jsem odpoved...

O deset minut pozdeji zvoni SMS na mem mobilu. Doufam ze je to odpoved. Oznameni noveho e-mailu od Evy, autorky inzeratu. Okamzite spoustim klienta. Vyslo to. Odpovedela, ze chce navazat dlouhy vztah, a ze jiz nekolikrat pomyslela na to, ze pujde dohola. Dokonce se temer nechala, ale vzdy to nezvladla rict. Proto si take ziletkou hluboce podholila levy bok jejich dlouhych cernych hustych vlasu, ktere sahali az pod lopatky. Ze pry ji to neuveritelne vzrusuje, a tak se u podholeni ucesu vzdy udela. Proc ne, odpovedel jsem, sejdeme se, a uvidime co se stane. Rekla ze nesmim zapomenout na strojek...

 

Sedim na zastavce metra Mustek, dole na "obrubniku" a jsem nervozni. Co kdyz to opravdu vyjde? Zmenil by se mi zivot. Kdyz tu nale ji uvidim. Kraci smerem ke me, jeste hezci nez na fotce. Pozdeji jsem zjistil ze ma uces opravdu podholeny, ale kdybych ji potkal na ulici nevsiml bych si toho. Premyslim jestli to opravdu chce udelat, jestli ma to odhodlani. Zdravi me, odchazime k ni do bytu.

 

Jsme uvnitr, a ja se ptam jestli to opravdu chce udelat. Priblizi se ke me a zacneme se libat. Pote mi rekne ze pokud to zvladnu, tak ze zvladnu vsechno. Ochazime do koupelny, kde vytahujeme z kose prosteradlo, ktere rozkladame na zemi. V zapeti prinasi barovou stolicku, seda si na ni. Opatrne vyndavam strojek z krabice, zapojuji do elektriny. Strojek nema nastavec. Zapinam ho, a me duverne zname vrceni se rozlehne koupelnou. Naposledy se ptam jestli to chce opravdu udelat. Odpovida ze ano, at zacnu.

 

Premyslim odkud. Po chvilicce opru vrcici strojek o jeji celo a rikam velmi potichu: "Uz neni cesty zpet..." V tu chvili tahnu strojkem po vrsku hlavy, strojek nemene vrci, vlasy padaji k zemi. Po prvnim tahu Eva uvidi na vrsku hlavi ciste bily pruh. Je skoro neuveritelne jak moc vlasu spadlo. Pookral jsem, vzrusuje me to skoro neuveritelnym zpusobem. Evu take. Znovu tahnu strojkem navrchu jeji hlavy. Spousta vlasu znovu odpadava, tak moc je ma huste. Rikam si, ze je to to nejhezci, co jsem kdy zazil. Znovu tahnu, ale moc rychle - strojek se zastavil. Vypinam a zapinam, poucen jedu pomalu, velmi pomalu, vlasy odpadavaji na jeji telo, pak jdou k zemi. Kdyz jsem vyholil vrsek, zacal jsem levou stranou. Ano, byla podholena az do pulky, holim tudiz jen vyssi strany. Pomalu ale jiste prechazim dozadu. Nejlepsi moment holeni je tady. Sklanim Evinu hlavu, zmocnuje se ji pocit bezmoci. Velmi pomalu vyjizdim temeno hlavy, hromady vlasu padaji. Pote prejdu k posledni neoholene casti. Eva vypada velmi zajimave, vsude ma bilou hlavu, jen na strane velmi huste a cerne vlasy. Brzy nema ani ty.

 

Prechazim k finalni casti, vyndavam penu na holeni a ziletky, poustim vodu. Tentokrat jedu ziletkou vzdy z boku az nahoru, do pulky hlavy. Kdyz je oholena, ani se nezdrzuje mytim. Jen si pohladi svoji hladkou hlavu, a uz zada me abych si sendul. Vlasy nejsou potreba, rika divajic se na velkou hromadu 25cm dlouhych vlasu lezicich na zemi. Zapina strojek a holi me.

Kdyz jsem oholeny i ja, rika aby jsme se dlouho nezdrzovali. Vlasy nechavame na zemi, a jdeme do sprchy. Je nam 14 let, a Eva se mi rozhodla dat ten nejhezci predcasny vanocni darek - je 18. srpna 2002.

Dnes je tomu presne rok, co jsme spolu. A stale se kazdy druhy den stykame, a vzdy jdeme do koupelny, kde za pomoci ziletky a holici peny si oholime hlavu, i oboci. Mimochodem, na oboci prislo hned o dva dny pozdeji po oholeni hlavy - pri druhe schuzce.

 

Dlouho jsem patral jestli jsem jediny, koho oholene holky vzrusuji. Diky memu vyhledavacimu umu jsem prisel na tuto stranku, toto forum. Jsem rad, ze tomu tak je. A vzhledem k tomu, ze dnes mam s Evou prvni vyroci naseho seznameni, rozhodl jsem se ji dat darek. Ten darek davam i vam, sepsanim teto povidky.

 

Mel jsem stesti, jsem si toho vedom, ale jsem rad, ze toto stesti se ke me jednou neotocilo zady. Chodim sem uz okolo pul roku, ale dnes poprve take neco napisu.

 

Doufam ze se vam tato povidka libila, ze se vam libil i trosku jiny styl psani, kterym jsem prakticky ojedinely - neznam nikoho jineho ktery pribeh pise jako sve myslenky, pocity.

 

Mejte se hezky,

Pavel "Lordhp" Ptacek

 

Pozn. autora: Tato povidka je pravdiva, vypravi o mem pribehu, mem stesti. Doufam ze mi ho prejete ...