Spolu s kamarádkou Hanou pracujeme již několik let v jednom distribučním velkoskladě. Je to taková menší pobočka většího koncernu. Jsme jako takový malý rodinný podnik, dělá nás tam celkem deset lidí a jsme jako velká rodina. Prima kolektiv a super vztahy. Hana je z nás nejmladší, je jí 25 let. Je to naprosto normální holka, ale stoprocentní maniak do hokeje. Takovou fanynku ledního hokeje myslím ještě nikdo neviděl.

Když měla začít zimní olympiáda v Turíně, každý den v práci vykládala, že to bude druhé Nagano. V té sestavě, co tam máme, to prý nemůže ani jinak dopadnout. Takové super hráče prý nikdo nemůže porazit. Pořád a dokola nám to vtloukala do hlav, až jednou o přestávce navrhl jeden kolega sázku.

Když prý vyhraje a bude zlato – tak jí my ostatní po výplatě koupíme televizor s úhlopříčkou 72 cm, aby měla pořádně na co koukat. Hana je svobodná, bydlí sama v menším bytě a má jenom malou televizi. Tu velkou si chtěla koupit, ale zatím si na ní jen šetřila.

Když však zlato nebude a tím pádem prohraje - nechá si úplně oholit hlavu.

Hana se vůbec nerozmýšlela a navrhovanou sázku okamžitě přijala. Dokonce sázku sama upřesnila, že nejenom si při prohře oholí hlavu, ale bude to takhle nosit půl roku. No prostě si vůbec nepřipouštěla, že by mohla prohrát. Dokonce nám řekla, že se už těší na novou televizi a na internetu si vybrala i typ.

Za pár dní začala olympiáda. V základní skupině to nebylo nic moc, ale nakonec naši hokejisté postoupili. Hana nás pořád ujišťovala, že se jen tak rozehrávají a šetří síly do dalších důležitějších bojů. No, jak to všechno nakonec dopadlo asi všichni víme. Medaili naši hokejisté dovezli, ale zlatá to nebyla.

V práci nám Hana řekla, že je celkem spokojená i s bronzovou medailí a že zlato bude třeba někdy příště. A to, že si bude muset nechat oholit své vlasy, jí prý vůbec nevadí.

Ještě ten den udělal jeden kolega tajnou sbírku na koupi strojku na stříhání vlasů, gelu na holení a žiletky. Haně řekli kluci, že nikam k holičce nemá chodit, že se o její hlavu postarají. Z těch deseti lidí v naší firmě jsou tři muži a tak si hned chtěli rozdělit úkoly. No nemohli se domluvit, každý chtěl holit. Nakonec jsme musely rozhodnout my děvčata. Vzaly jsme tři lístky a postupně jsme začaly psát. Na jeden NŮŽKY, na druhý STROJEK a na třetí ŽILETKA. Pak jsme nechaly kluky losovat a bylo rozhodnuto.

Druhý den hned po ránu kluci vše přichystali v odpočinkové místnosti na stůl. Trochu stranou oddělali stoly a doprostřed nachystali židli. Potom zavolali nás ostatní a nakonec Hanu. Když Hana vešla do místnosti, byla překvapená. No snažila se, aby na ní nic nebylo poznat. Pochválila kluky jak jsou šikovní a sedla si na židli.

První přišel na řadu Pavel. Uvázal Haně kolem krku takovou menší plachtu a vzal do ruky nůžky. Pak se zeptal Hany, jestli může začít. Hana vůbec nevěděla, že den předtím jsme se my ostatní domlouvaly s klukama, že když Hana nebude chtít nebo začne třeba brečet, tak jí holit hlavu nebudeme. Hana nás však naprosto převezla. Usmála se na Pavla a zeptala se ho kde to vázne. Pavel již na nic nečekal a začal se stříháním. Hana měla takový ten moderní účes, vpředu kratší rozcuch a vzadu delší vlasy asi tak do poloviny lopatek. Pavel si ani nevzal hřebínek, jen tak levou rukou nadzvedával prameny vlasů a ustřihával je asi dva až tři centimetry od hlavy. No moc se s tím nepáral. Bral to tak nějak od oka, prostě jak mu to vyšlo, ale byl celkem rychlý. Na zem padal jeden pramen vlasů za druhým a za chvíli byl hotov. No jako kadeřník by se asi neuživil. V tento moment připomínala Hana svým účesem spíš strašidlo než pěknou mladou ženu. Byl to prostě jeden zub vedle druhého.

Nyní přišel na řadu Martin. Vzal ze stolu strojek na vlasy a přistoupil k Haně. Jen tak ze srandy se zeptal, jak to má ostříhat. Hana se pousmála a odpověděla, že čím kratší tím lepší. Martin oddělal nástavec, zapnul strojek a pustil se do práce. Nejdříve začal se zadní části Haniny hlavy. Pomale jezdil se strojkem od krku směrem nahoru a bylo vidět, že si to opravdu užívá. Když byl hotov vzadu, pustil se do boků a opět velice pomaloučku jezdil strojkem sem a tam. Za chvilku měl i oba boky ostříhané. Vypnul mašinku a pochválil Hanu, že jí to takhle velice sluší. Hana ho však ubezpečila, že o střih na pankačku se nevsadila a že má raději místo kecání pokračovat. Martin opět zapnul strojek a tentokrát trochu rychlejším tempem dodělal zbytek.

Nyní přišel na řadu náš třetí mušketýr a to Jirka. Nejdříve trochu ometl Haně z hlavy zbytky po stříhání a pak jí na hlavu rozetřel gel na holení. Mezitím donesla jedna kolegyně lavor s teplou vodou, aby měl kde oplachovat žiletku. Jirka se chopil svého úkolu a začal Haně holit poslední asi tak milimetrové zbytky vlasů.. Bylo na něm vidět, že s holením jako muž má zkušenosti a práce mu šla od ruky. Bral to pěkně proti směru růstu vlasů, aby byla hlavička opravdu dokonale hladká. Za pár minut bylo vše hotové a Hana měla hlavičku jak makovičku. Opravdu tam nebyl ani sebemenší náznak nějakého porostu. Prostě dokonalá práce.

Hana se šla podívat do zrcadla a jak se uviděla, tak se začala smát. Okamžitě jsme za ní přispěchaly, teda my děvčata, protože kluci uklízeli místnost. Byly jsme zvědavé, čemu se Hana tak směje. Ona stála před zrcadlem, rukou si přejížděla po hlavě a natáčela se ze strany na stranu. Přitom všem se smála jak neuvázaná. Asi po minutě záchvat smíchu přestal a Hana začala i normálně mluvit. Byly jsme zvědavé, co nám k tomu řekne. Musím přiznat, že nás všechny překvapila.

Myslely jsme, že jí to bude líto, že bude třeba přemýšlet jak maskovat svou holou hlavu ale nic takového se nekonalo. Hana nám jen řekla, že si myslela, že bude s oholenou hlavou vypadat strašně blbě a nepřirozeně. Prý je však naprosto šokovaná, že si připadá úplně normálně, dokonce se jí to i líbí. No bylo na ní opravdu vidět, že jí to vůbec nevadí.

Hana opravdu dodržela i to, že si bude holit vlasy půl roku. Do konce srpna chodila do práce každé pondělí s čerstvě oholenou hlavou. Za tu dobu jsme si u ní na tento střih tak zvykly, že jsme si jí neuměly již představit s nějakým jiným účesem. Možná i proto jsme se v práci domluvily, tentokrát to byl podnět od holek, že za splnění i toho půl roku jí tu televizi opravdu koupíme. Kluci neměli nic proti. Hana si zatím nechávala po uplynutí této doby vlasy růst, ale i na ní bylo vidět, že to není ono. Na konci září měla na hlavě asi jeden a půl centimetrového ježečka. Moc se jí to však nezamlouvalo, že prý dřív to bylo lepší. Asi si na tu oholenou hlavu za toho půl roku tak zvykla, že si s vlasy připadala nějak divně. V polovině října jsme Haně skutečně koupili televizi. Hana byla z dárku opravdu velice mile překvapená.. Druhý den zase překvapila Hana nás. Ráno přišla do práce opět s oholenou hlavou.

Ptali jsme se jí, proč si zase oholila hlavu. Hana se usmála. Odpověděla, že je to tak trochu za tu televizi, ale hlavně proto, že si za tu dobu na oholenou hlavu natolik zvykla, že to už ani jinak nechce. Prý z toho má super pocit, je jí to velmi příjemné a vůbec si v tom nepřipadá extravagantně. Prý už si na to všichni zvykli i v jejím okolí.

Co k tomu dodat. Snad jen to, že Hana je opravdu strašně pěkná mladá žena, má hezkou postavu i velice pěkný obličej. Kdyby nedělala u nás ve skladě, tak by se mohla určitě živit jako modelka. Vůbec nic jí neubrala na kráse ani její oholená hlava, dokonce někteří lidé tvrdí, že takto je ještě krásnější. Hana je pevně přesvědčená, že tento účes je pro ní ten nejlepší a nemá vůbec žádné zábrany takto kamkoliv chodit. Je pravda, že když jdeme spolu po městě, tak se za ní sem tam někdo otočí a divně se kouká, ale z toho si Hana vůbec nic nedělá. Nedávno se nám svěřila, že to takhle bude nosit až do své svatby, že se s oholenou hlavou chce i vdávat a pak se prý uvidí. Zatím se Hana vdávat nemíní, její přítel odletěl letos v lednu na dva roky do USA, tak si bude Hana ještě asi dlouho holit hlavu.

My všichni v prácí jí to přejeme. Vybrala si to co se jí líbí, co jí vyhovuje a určitě nemá starosti, co ráno udělat s hlavou. Prostě má velice praktický účes. Jak sama říká – ráno vstanu a jdu.