Skromna studentka vysoke skoly, ktera si vedle studia privydelava praci u jedne renomovane IT firmy. Je tak skromna, ze o sobe nechtela napsat zadnou charakteristiku, tak jsem ji musel napsat sam. Jejim osudem je byt malou pracovitou vcelkou, ac touzi byt dlouhou linou kockou. Ovsem taky mohla skoncit jako male line kure. G.

Tak jsem to zase udelala. Navzdory vsem zkusenostem, navzdory vsem zakazum, navzdory osudu, navzdory vsemu... ale take mozna prave ze vsech techto duvodu... jsem se nechala ostrihat.
Tento velice riskantni krok jsem samozrejme neudelala pouze ze vzdoru. Samozrejme, ze tak byly i silne prakticke aspekty...
Jak asi vite, minuly podzim jsem se nechala zlakat k nove barve vlasu. Bylo to poprve v zivote, co jsem byt jen o pid zmenila odstin me prirodni barvy. Stala se ze me medulienka. Barvu pak bylo treba udrzovat neustalym dobarvovanim kazde 3 tydny. Nez jsem jela do Spanelska, rozhodla jsem se jeste pro posileni kroutiveho momentu pomoci trvale. Jak uz to tak chodi, nestihala jsem, a tak mi nakonec mamina delala v jeden den jak barvu, tak trvalou.
Z vetsiny zenskych ust se asi prave ozvalo bolestne auuuu, to muselo bolet. Je to zvlastni a pro me to byla nova zkusenost. Moje vlasky a pokozka na hlave se nejdrive trvalou vysusily a barva uz jen byla o sile vule. Ja mam tedy vuli hodne silnou, ale i pres moji silnou vuli nastal moment, kdy jsem rekla mamine, aby mi tu hlavu uz moc nemasirovala, ze uz to fakt dost pali.
Efekt novych vlasku byl naprosto uzasny. Moje medove vlnky se vlnily tu a tam a onde. Byla jsem hvezda, citila jsem se jako hvezda. Citila jsem se jako hvezda do doby, nez jsem si musela omyt vlasy a zjistila jsem, ze v dusledku trvale a barveni se me vlasy staly tak suchymi a kudrnatymi, ze se staly soucasne po umyti bez pouziti znacneho mnozstvi kondicioneru nerozcesatelnymi.
Pro lepsi pochopeni hruznosti cele situace jen pripomenu, ze bylo leto, ja byla ve Spanelsku, denne jsem se koupala a denne jsem trpela pri rozcesavani jak zvire.
... a kdyz vlasy cese, krev potuckem tece..., vybavila se mi ukolebavka z detstvi.
A pak jsem si jednoho dne rekla dost. Neustale zacuchane vlasy me deptaly uz prilis.
Mami, nezastrihla bys mi vlasy? volala jsem mamce (jinak tez vyucene kadernici).
Tak jo, kdy se stavis?
No, co treba dneska?
Hm, tak dobre. Vse bylo dohodnuto.
Mamina zacala strihat a statecne se drzela zpatky, protoze normalne ji vzdycky hubuju, ze me osmika moc a ze to je moc kratky.
Tos toho moc nevzala..., konstatovala jsem dle mnozstvi vlasu na zemi.
No dyt vis, jak vzdycky rikas, ze te ostriham moc.
Hm, ja vim, prohlizela jsem se neustale v zrcadle.
Tak se ti to takhle libi?
A pak to na me prislo. Rekla jsem si: Dost bylo utrpeni, stradani a bolesti!
A vis co? Jen to jeste vem. Zkrat to jako tehda, co jsi me ostrihala na kratko.
Jak chces...., a jak jsem rekla, tak mamina udelala.
Najednou jsem mela na hlave krasny vzdusny strih. No dobre, priznavam, nebylo to tak romanticke (v te nevyfoukane podobe toho vecera to jeste vic vyniklo), ale bylo to rozhodne prijemnejsi.
Jeee, a co na to rekne broucek? uvedomila jsem si pozde.
Broucek mi pri mem experimentovani s vlasy povolil barvy, typy ucesu, zastrihavani, ale ne vylozene strihani.
Men si barvy, jak chces, ale nenech se ostrihat, rekl tehdy brouca.
Nojo, tak si holt zvykne, nez to odroste..., ale vzpomnela jsem na onu znamost, ktera skoncila prave ostrihanim me hrivy.
A najednou byl vecer a broucek pro me prijel. A mne bylo najednou uzko a nervozno. Sebehla jsem odemknout barak. Pro jistotu jsem nechala zhasnuto, aby to pro broucu nebyl takovy sok. No, nevim, jestli se mi to povedlo, protoze ve chvili, kdy rozsvitil sam, zustal na me zirat. V ocich se mu zracila smesice pocitu, ktere by se daly popsat asi jako oci ditete pod vanocnim stromkem, ktere rozbalilo vsechny sve darky a najednou mu nekdo rekl, ze zadny z techto darku neni jeho. Bylo mi ho lito. Opravdu moc.
Je, kde mas vlasy? zformuloval svoji obavu broucek.
Pryc, odvetila jsem a zacala jsem se smat. Vzdycky se smeju, kdyz jsem nervozni.
Ale dorostou ti, ze jo? broucek na ziral naprosto zdesene.
To vis, ze mi dorostou. Tak pojd uz nahoru.
Jeste dva dny pote mel broucek v ocich stale ten hrozny smutek, ledva me spatril. Dodnes se ujistuje, ze to doroste a ze uz nemam v umyslu to strihat. Ja se naucila vlasky pekne foukat, takze to uz vetsinou nevypada tak desive a chvilema se da muj uces oznacit i za smrncovni.
Uprimne se ale uz sama tesim, az mi vlasky dorostou, protoze preci jen jsem dusi dlouhovlaska. Takze snad uz brzy dorostou...