|
Andrea práskla dveřmi od domu tak, až se sklo nebezpečně zatřáslo. Ne že by dveře
mohly za všechno, co se jí stalo, ale cítila se najednou trochu lépe. „Ten hajzl, ta mrcha…“ pomyslela
si a vlna vzteku s ní opět zacloumala. Vydala se na cestu. Jak došla do práce ani nevěděla.
Zamyšlená se svlékla, vzala si bílý plášť a vyšla ze šatny do provozovny, kde ji kolegyně věnovaly
jen letmý pozdrav od své práce. Andrea zamířila k recepční. „Ahoj, tak koho mám objednáno dnes?“ Kolegyně
se na ni usmála a předala ji seznam zákaznic objednaných tu na trvalou, nebo na stříhání. Andrea poděkovala,
otočila se a odcházela si chystat své kadeřnické křeslo. „…a ještě ti volala Dana, že
by potřebovala ostříhat, tak jsem ji řekla ať přijde hned, že máš první zákaznici
až ve dvě. Přijde tak do 15 minut“. Jakmile recepční vyslovila její jméno, Andrea ztuhla, zastavila
se a začala se jí vařit krev v žilách. Zatnula zuby a nechtěně jimi zaskřípala. Ten zvuk byl
prostě hrozný. Otočila se na recepční a nenávistně se zadívala. „Dana? Jen ať přijde.“
V tom hlase byla hrozba. Andrea došla na své místo a sedla si do křesla. Chtělo se jí omdlít. Tupě zírala
a přemýšlela, jak ji vyškrábe oči. Co to proboha udělala? Má nejlepší kamarádka a už 2
roky spí s mým přítelem. Co se to proboha děje? To se mi jde omluvit? Ale třeba ještě neví, že
už to vím jí. No jak by taky mohla, po mobilu toho hada se s gustem prošla. Tedy ještě před tím,
než ho vyhodila z bytu… Třeba se opravdu jde nechat ostříhat. No já ti holčičko připravím
stříhání, to se budeš divit. Andrea se začala mrazivě smát. Vstala a odběhla. Na recepční jen
křikla, že si odskočí na pánské a hned je zpět.
Po pěti minutách vešla Andrea opět do kadeřnictví. V ruce svírala neprůhledný nylonový sáček.
Dana už seděla v křesle a čekala na ni. Usmívala se a švitořila jako ptáček. Andrea si
pomyslela, že opravdu ještě neví co se to děje a její plán začal nabývat konkrétních rozměrů.
Usmála se na Danu, pozdravila ji a přehodila přes ni plachtu. „ Tak co s tím uděláme?“ Andrea se
snažila jak mohla, aby si Dana nevšimla jejího jedovatého tónu. Ale zřejmě si opravdu nevšimla, nebo
mu přikládala jiný výraz. „ Jdu dnes na večírek a chci být pěkná. Prosím tě, zkrať mi to, prostříhej
a vyfoukej“ řekla Dana. „ Já ti to zkrátím, to se neboj“ pronesla vesele Andrea, protože už
věděla, že svůj plán dovede až do úplného konce. Usmívala se a hleděla do zrcadla na Danu, která
ji něco povídala. Obsah ale nevnímala, protože se chystala vychutnat si svoji malou pomstu. Velmi důkladně
začala pročesávat Daniny vlasy do mikáda pod uši, se zátylkem vyholeným asi tak do výše 3 centimetrů,
odbarvené na sladkou medovou blond. Barva byla již odrostlá a u kořínků byla vidět asi tak 1,5 cm jejich
hnědých přírodních vlasů. Andrea věděla, že bude muset pracovat velmi rychle. Výborné je i to,
že Dana má částečně vyholený zátylek, takže až do poslední chvíle nebude mít podezření
na zradu. Andrea se stále zlověstně usmívala. „Ještě, že jsem mu rozšlápla ten telefon,
to byla snad boží prozřetelnost.!“ Takhle přítel Danu nemohl varovat…
Vrátila do reality. Dana stále něco švitořila. Andrea ji dočesala a prohrábla Daně vlasy rukou.
„Má pěkné vlasy, bude jich škoda“ pomyslela si. „Ale co, zaslouží si to. Tohle si kamarádky
nedělají. Patří jí to.“. Odložila hřeben a zeptala se Dany: „Jdeme na to?“ „Jasně“
smála se Dana. Tak dej hlavu dolů. Dana poslušně dala hlavu tak, že se bradou skoro dotýkala prsou. Andrea
sáhla do nylonového sáčku a vytáhla strojek. Kolegyně na pánském mu říkaly Turbo – byl to totiž
ten nejvýkonnější a nejdražší strojek, jaký se vůbec dal sehnat. Na vteřinu ji blesklo hlavou,
jestli nemá dát na strojek aspoň 8mm nástavec. Myšlenku ihned zavrhla poté, co si opět připomněla
situaci. „Ať si trpí“. Pak už to šlo velmi rychle. Bzučící strojek vjel Daně do vlasů
a nechal za sebou dálnici až k čelu. A druhou. A třetí. Dana vypadala na vteřinu jako nějaký groteskní
klaun s holou lebkou a po stranách s vlasy. Andrea Daně násilím naklonila hlavu na stranu a doholila pravou část.
Pak i levou. Celé to bylo velmi rychlé a brutální. Dana seděla s otevřenou pusou od prvního tahu strojkem a tupě
zírala do zrcadla neschopna pochopit co se děje. Kadeřnictví ztichlo a Andrea se smála. „Ty tupá blondýnko,
spolu jsme skončili. A to dohola máš za ty 2 roky, co chrápeš s Honzou. Jen za ním utíkej si postěžovat,
ale najdeš ho tak možná na ubytovně. Já jsem ho z baráku vyhodila“ Daně konečně došlo
co se děje. Vytryskly ji slzy a začala hystericky ječet. Andrea tak, jak do ni vjela kuráž ji strhnula
plachtu a vyhodila Danu na ulici. Když zavřela dveře, pohled ji sjel na kolegyně a jejich zákaznice. Bylo
hrobové ticho, než jedna klientka řekla „Patří jí to. Máte opravdu odvahu, závidím vám ráznost řešení“.
Andree bylo dobře. Práce normálně pokračovala dál, dokonce i když později vysvětlila šéfové
vzniklou situaci, dostalo se jí místo vyhazovu jen poplácání po zádech.
|
