Byla polovina července a chystali jsme se na čtrnáctidenní dovolenou do Chorvatska. Skoro všechno jsme již měli nakoupeno, jen v den odjezdu jsem odpoledne šla do Tesla dokoupit čerstvé pečivo. Když jsem stála u pokladny, uviděla jsem ženu zhruba ve stejném věku jako já, která měla na vlasech krásnou trvalou. Tak jsem si jí pořád prohlížela a začala jsem přemýšlet. Je mi 28 let, mám pěkné pod lopatky dlouhé vlasy. Už jsem toho na hlavě zkoušela mnoho, aspoň co se barev týká, ale trvalou jsem ještě nikdy neměla. Ještě chvíli jsem si tu ženu prohlížela a pak jsem se rozhodla, že to zkusím také.

Nakoupené věci jsem odnesla do auta a šla jsem do kadeřnictví. Naštěstí tam nebylo moc zákaznic a jedna kadeřnice akorát dodělávala zákaznici. Za chvilku jsem přišla na řadu. Řekla jsem své přání a kadeřnice začala se svojí prací. Zhruba asi po hodině jsem měla na hlavě také krásnou trvalou a velice spokojená jsem vyrazila domů. Doma jsem od manžela i obou synů sklidila hodně velkou pochvalu, no prostě že vypadám jak princezna.

Večer jsme odjížděli do Chorvatska. Cesta byla bez problémů, protože jezdíme každý rok přes noc a to ze čtvrtku na pátek Není tak hustá doprava a jede se bez komplikací. Ráno jsme byli u moře a ubytovali jsme se. Pak jsme vyrazili k moři a užívali jsme si teplé mořské vody. V poledne jsme šli do apartmánu ukuchtit něco k obědu. Šla jsem do koupelny a chtěla jsem si trochu učesat vlasy. Nějak dobře to zrovna nešlo, tak jsem toho nechala a řekla jsem si, že to udělám večer, až si umyji hlavu. Večer když jsme se opět vrátili od moře jsem počkala až se vykoupou manžel a synové. Zatím jsem nachystala večeři a když zbytek rodiny večeřel, šla jsem do koupelny. Umyla jsem si vlasy, osprchoval jsem se od mořské soli a přišlo na česání. No a nastal kámen úrazu. Ono to zase nějak moc dobře nešlo. Bohužel jsem neměla kondicionér a vlasy jsem nebyla schopná pořádně učesat. Snažila jsem se dělat co šlo, ale ono to spíš nešlo. Kudlala jsem si vlasy hřebínkem ze všech sil až jsem měla na krajíčku slzy.. Asi po deseti minutách jsem toho nechala. Ne že bych byla nějak moc učesaná, ale už jsem toho měla plné zuby.

Sobotní den probíhal stejně jak pátek. Ráno k moři, v poledne na oběd a pak zase k moři. Kolem půl šesté jsme odcházeli od vody zpět do apartmánu. Udělala jsem rychle večeři, protože manžel a synové si domluvili asi dvouhodinovou plavbu lodí kolem pobřeží. Já jsem se tohoto výletu nezúčastnila, protože na lodích mi bývá špatně. Když odešli z apartmánu, šla jsem se do koupelny osprchovat. Když jsem vylezla z vany a podívala jsem se do zrcadla, byla jsem velice nemile překvapena. Už jsem si nepřipadala jako princezna, ale spíše jak čarodějnice. Ty vlasy vypadaly opravdu příšerně. Zacuchané a o tvaru účesu ani nemluvím. Takhle přece nemůžu chodit mezi lidi, pomyslela jsem si. Vzala jsem do ruky hřebínek a začal proces česání. Tentokrát jsem to vydržela zhruba pět minut a pak jsem hřebínek vztekle zahodila do kouta. Sedla jsem si na vanu a přemýšlela. Takto to tady nemůžu přece dva týdny vydržet. Podívala jsem se znovu do zrcadla a vztek se ještě prohloubil. No nic, rozhodla jsem se, budu se muset ostříhat na krátko.

Odešla jsem do pokoje pro nůžky a vrátila se zpět do koupelny. Vzala jsem do ruky jeden pramen z předních vlasů, přiložila k němu nůžky a zkoušela délku na jakou si to ostříhat. Nakonec jsem vlasy ustřihla asi 5 cm od hlavy. Brala jsem pramen po prameni a na zem padaly dlouhé kudrnaté kadeře. Tímto způsobem jsem pokračovala i na bočních partiích, jen jsem je udělala o něco kratší. Před stříháním zadní části hlavy jsem se sklonila a vlasy jsem stříhala v této poloze. Po chvíli jsem byla se stříháním hotová a kontrolovala jsem výsledek. Když jsem se dívala na zadní část hlavy, nevěřila jsem svým očím. Nejen že to byl samý zub, ale v jednom místě jsem to měla ustřižené skoro až u hlavy. Vypadalo to opravdu odporně. Sedla jsem si opět na vanu a přemýšlela jsem co s tím.

Po chvíli jsem byla rozhodnutá. Nic jiného nemůžu dělat, než se ostříhat manželovým strojkem na vlasy. Naštěstí manžel chodí ostříhaný dohola a každý týden si vlasy stříhá strojkem. Z tohoto důvodu vzal strojek i na dovolenou. Zašla jsem do pokoje  a vzala jsem si strojek. V koupelně jsem zastrčila šňůru do zásuvky a přiložila jsem si ho k hlavě. Chvilku jsem se na sebe dívala do zrcadla. Přemýšlela jsem jestli se do toho pustím, ale když jsem si uvědomila, že nemám již vlastně jinou možnost, strojek jsem zapnula a pomale jsem s ním projížděla uprostřed hlavy od čela až úplně nahoru. V zrcadle se objevil asi 4 cm široký pruh, který připomínal dálnici uprostřed pole. Ani nevím proč, ale místo toho abych začala brečet, dostala jsem záchvat smíchu. Po chvilce jsem pokračovala s pravou stranou a zadní částí hlavy. Pěkně pomaloučku proti směru růstu vlasů jsem projížděla mašinkou sem a tam. Když jsem byla s pravou stranou a zadní částí hotova, začala jsem stříhat i levou stranu. Z ničeho nic se ale ozvalo z mašinky silné zarachocení a přestala stříhat. Nevím jestli to bylo tím, že jsem na ni moc tlačila nebo odmítla brát mé husté vlasy, ale vypověděla prostě poslušnost. Několikrát jsem ještě zkoušela mašinku vypnout a zapnout, ale nebylo to nic platné. Tak jsem opět vzala do ruky nůžky a zbytek vlasů jsem ostříhala s těsně přiloženými nůžkami u hlavy. Když jsem byla s prací hotová, pozorně jsem se zahleděla do zrcadla. Musím se přiznat, že moc spokojená s výsledkem jsem nebyla. Ta část hlavy, která byla ostříhaná strojkem vypadala celkem dobře, tedy až na to, že byla téměř dohola. Ale na to, co bylo ostříhané nůžkami se opravdu nedalo dívat. No zbývala už jen jediná záchrana. Ani jsem nemusela přemýšlet a ze skříňky v koupelně jsem vytáhla manželovu pěnu na holení a žiletku. Jen jsem si tak trochu dodala odvahu a hlasitě pronesla „ Když dohola, tak pořádně “

Nanesla jsem si na ostříhané strniště pěnu a pořádně jsem si ji rozetřela po celé hlavě. Uchopila jsem do ruky žiletku a začala pomale s dokončovací procedurou. Pomale ale zároveň dost silně jsem začala jezdit s žiletkou proti směru růstu vlasů, protože jsem chtěla konečně docílit toho, abych to měla po celé hlavě stejně. Musím se přiznat, že tyto okamžiky jsem si pořádně užila. Dotek žiletky na holou hlavu bylo pro mne něco nového a ten pocit stál opravdu zato. Bylo to až takové vzrušující, ten kdo to nepoznal asi nikdy nepochopí. Rukou jsem si při tom přejížděla po čerstvě oholené hlavě, abych byla stoprocentně přesvědčená, že nikde nic nezůstalo. Pak jsem si hlavu opláchla sprchou a utřela ručníkem. Byl to takový zvláštní pocit, nikde na hlavě ani vlásek.

Obrátila jsem se a zhodnotila jsem svůj nový účes při pohledu do zrcadla. No, ne že bych vypadala zrovna jak topmodelka, ale nebylo to zas tak strašné. Určitě to bylo o mnoho lepší, než ty neučesané dlouhé trsy vlasů, které jsem na hlavě měla než jsem se začala stříhat.

Dnes s odstupem času musím říct, že toho vůbec nelituji. Bylo mi jasné, že se stanu na pláži centrem pozornosti, protože tento střih není na ženách zrovna moc rozšířený, ale v dnešní moderní době je to není bráno za tak velký výstřelek jak dříve. Každý se sice podívá, někdo si možná i něco divného pomyslí, ale za chvíli jim to už ani nepřijde zvláštní. Já jsem přesto i s oholenou hlavou strávila moc krásnou dovolenou a nemusela jsem si hlavně vůbec dělat problémy co udělat s hlavou, abych vypadala jak člověk a ne jak nějaká čarodějnice. Možná mi hodně sebevědomí dodala reakce manžela a synů, když se večer v ten osudný den vrátili z výletu. Čekala jsem od nich nějaké posměšné narážky a od manžela i výčitky, ale opravdu mile jsem byla jejich reakcí překvapená. Když vešli do apartmánu a uviděli mne sedět u televize, byli sice nějakou chvilku jak omráčeni, ale potom si přisedli na sedačku a začali i mluvit. V podstatě jen konstatovali, že smekají před mou odvahou, že jsem udělala tak razantní krok co se vzhledu týká. A když mi ještě potvrdili můj názor, že s tou oholenou hlavou vypadám daleko lépe než s tím roštím, co jsem měla na hlavě předtím, byla jsem opravdu velice potěšena. To, že na hlavě nemám ani náznak nějakého porostu mi přestalo naprosto vadit a připadala jsem si jak úplně normální žena. Je mi jasné, že někteří lidé nepochopí to, že si žena oholí své vlasy, ale já to po této zkušenosti beru jak normální věc.