|
Pár slov (hrdého=) autora
V mém životě se toho změnilo tolik, že se to nedá snad ani popsat. Rozhodla
jsem se po dvou letech volně návázat na původní příběh, tentokrát opravdu brutálním způsobem. Za
celé dva roky nebylo mnoho mých výtvorů na tenhle způsob. Inspirace ke psaní přišla jako blesk z čistého
nebe a nepříjde mi to úplně špatné, takže se o to chci podělit. A na závěr dodám, že je
to opět mírně autobiografické a klidně bych si ten příběh prožila i osobně - se svými vlasy
jsem provedla opravdu nepěknou věc kvůli jednomu člověku, že ikdyž už je mám zase
nabervené na tmavo, mám chuť je poprvé v životě ostříhat nakrátko a nechat narůst nové. Ale asi k
tomu nedojde, protože mám kolem sebe lidi, kteří by to nepochopili. Ale konec řečí.
Enjoy.
Uplynuly
dva dlouhé a jak pro kapelu, tak pro Annie ne zrovna jednoduché roky. Annin přítel, a baskyterista kapely se po dlouhé
době mlčení doznal k tomu, že si našel novou přítelkyni. K tomu jej dohnalo až zjištění,
že s ním čeká dítě. Jeho dlouholetou přítelkyni a zpěvačku kapely Annie, to hluboce sklamalo
a po několika týdnech přemýšlení usoudila, že bude lepší, když Ondřej z kapely aspoň
na čas odejde. To, že se tím celá záležitost vyřeší asi nejlépe a jak Annie, tak Ondra najdou více
klidu k novému promyšlení svého života, souhlasila celá kapela. V nejtěžších chvílích se stal Annie
oporou bubeník Aleš, po Ondrovi její nejmilovanější člen kapely. Nabízel jí dokonce čas na odpočinek
a s tím zmrazení života kapely, ale ta jeho nabídku odmítla s tím, že bude lepší, když rovnou napíšou
nové album a co nejrychleji se od minulých událostí vzdálí.
Členové s nápadem souhlasili a všichni se společně
pustili do psaní nových věcí a Annie začala ke každé nové melodii psát své texty.
„Přála
bych si, aby teď všechno nabralo nový, čerstvý směr. Musíme začít s kapelou, protože to je teď
věc, které se vedle své víry otevírám nejvíce.“ Promluvila Annie do ticha a chladu ve zkušebně „A
jakou změnu máš na mysli?“ zeptal se Aleš. „No, přemýšlela jsem, že bychom mohli
jít trochu více do tvrdšího metalu. Znám jednoho chlapa, který hraje na basu a přidal by se k nám a umí i zpívat.
Zpívali bychom společně a nějak by se to doplňovalo. Mohli bychom třeba zkusit ho na nové desce zapojit
jen tak napůl a když se to bude líbit, tak nic nebrání pokračovat.“ „Víš, že jsem konzervativní,
ale když je to z tvé hlavy, tak si nemyslím, že by to byl úplně blbý nápad. Jen se v takové kombinaci musí
ohlídat, ať nezníme jako...posraní Nightwish“, zapochyboval . „Tak to už se nějak přece udělá.
Nejsme kopírka, umíme psát po svém, ne..“ „Kdo ví, jak kdy..ale my to nějak zvládnem. Jdem ke mně domů?“
„Když mi uvaříš svařák, tak půjdu“, pokrčila rameny.
Když seděli
na pohovce a poslouchali rádio, upíjejíc už druhý hrnek vína, vyřkla Annie větu, která jí už před
dvěma měsíci přišla neuvěřitelná, ale teď to konečně řekla. „Aleši?“
„No?“ „Co kdyby jsi mi ostříhal vlasy?“ „Cože? A jak to myslíš? Jenom konečky
asi ne, hádám..o to by jsi mě takhle nežádala.“ Annie si už rok a půl nechávala odrůstat oholené
boky a krk, Aleš měl už vlasy po lopatky, protože se před dvěma a půl roky rozhodl je zase
mít delší.
„Taky že ne. Už mě to s dlouhými vlasy tolik nebaví a to odrostlé mě
taky pěkně štve, takže pro mě vymysli něco nového.“ „Ty vole..no řekl bych,
že je to šílený nápad, ale já jsem to samé. Miluju změny, takže pokud to opravdu chceš, pojď,
a uděláme to.“ „Tak jo, už to mám v mysli dobré dva měsíce, takže jdu do toho.“ „Máš
ráda výstřední věci?“ Annie se rozzářily oči. „Přesně to miluju.“ „Já
mám zase docela rád mikáda s podholeným krkem.“ „No výborně, takže to bude teda tohle. Vepředu
mi můžeš nechat mojí délku vlasů, aby lidé, kteří mě znají poznali, že jsem to já. A fanoušky
tím myslím taky.“ pousmála se. Usadila se na židli v Alešově prostorné koupelně a myslela na jednu
věc, kvůli které to taky dělala - tyhle vlasy patřily nejen jí, ale taky Ondrovi. Takže to, že
se jich zbaví a nechá si narůst časem nové, je pro ni velká očista.
Aleš už vytáhl ze skříně
své náčiní - ostré, stříbřité starožitné nůžky, strojek a spony na rozdělení vlasů.
Před Annie viselo velké oválné a velice zdobně působící zrcadlo, které vždy svému majiteli záviděla
a toužila si jej odnést domů.. Teď se do něj dívala v tento výjmečný okamžik. Promnula své vlasy
v rukou, naposledy je rozhodila po ramenou, odkud potom sahaly až pod její zadek a zahrála na sebe do zrcadla teatrální
úšklebek, který zakrýval její smutek a odevzdanost snad vysvobozujícímu nápadu. Jemně se nadechla a téměř
neslyšně zašeptala „sbohem.“. „Říkala jsi něco?“ „To je jedno..myslím,
že je to jasné, můžeš se do toho pustit, jestli máš chuť.“ „Dobře.“ nadechl
se k řeči. „Takže kromě dvou hustších pramenů ve předu to teď střihnu na
ramena..“ rozdělil vlasy na prameny a cítil, jak mu i Annie stoupá adrenalin. Nechtěl ale situaci zhoršovat
zbytečnými slovy, takže prostě vzal a vlasy docela rychlým pohybem ustřihl. „Chceš si je pochovat?“
zavtipkoval. „Nevím, jestli je zakopu, spálím a nebo pošlu tomu slabochovi v balíku, ale zarámovat si je určitě
nenechám.“ snažila se působit sama na sebe tvrdě, ale cítila bolest v krku, jak jí rudnou a těžknou
víčka, oči se zalévají horkem. Kousla se silně do jazyku, ale její vůle ji zradila, protože slzy
už se mezi tím vydraly z očí. „Notak, neplač už kvůli tomu..vykašli se na to.“ spolu
s Alešem si padli okolo krku.
„Asi se ještě potřebuju vybrečet, protože
pět let přece jen není půl roku. Ale to brzo přestane, slibuju..“ „Tohle se nedá oplakávat
věčně. Slibuju ti, že ve mně máš dobrého přítele a oporu, která tě nezradí.“
„Myslím, že můžeš pokračovat, už se na to těším..“ Omyla si slzy studenou
vodou, otřela obličej a usedla znovu na židli. „Teď ti vlasy rozdělím a podholím na krku, asi
do výše špiček uší..“ Mírně vlasy navlhčil a pomocí tenkého hřebenu a spon rozdělil.
Linie krku byla tvarována do elegantního obloučku, který jí ještě před oholením ukázal v zrcadle. Potom
zapojil strojek a bez nástavce začal holit krk dohladka. Pod kovovými zuby prosvítala její bledá kůže a vlasy
padaly k zemi. Nakonec zůstal byzchybně hladký krk v kontrastu k havraním vlasům. Rozpustil jí vlasy. „Tak,
a nakonec ti ještě ostříhám délku. Vzal bych to do tvaru podkovy, v zadu bych výrazně odhalil krk, potom
by se to prudce prodlužovalo do délky zhruba ke rtům a dále bych ponechal dlouhé prameny. Souhlasíš?“
„Udělej to, věřím, že máš jen dobré nápady.“ „Dobře, děkuji. Stříhat
to budu asi strojkem, protože tyhle účesy se mi tak dělají nejlépe.“ Prve si vlasy namočil a přesně
učesal hřebenem. „Skloň trošku hlavu..“ zapnul strojek a uprostřed krku načal linii
střihu, opravdu v docela odvážné výšce, ani ne tři centimetry pod špičkou ucha. Přes patnáct
centimetrů dlouhý pramen padl k zemi. Celý tvar směřoval do prudší podkovy, takže poté už padaly
jen kratší prameny. Vepředu zanechal vlasy plánovaně v původní délce.
Teď
mu přišlo neuvěřitelné, že ostříhal tak krásné, dlouhé vlasy tváři své kapely. Přišlo
mu to až trestuhodné. Když Annie ometal štětěčkem krk, provinile si oddechl. „Hotovo..kurva,
to byl masakr, ale sluší ti to. Až to uvidí ostatní, překvapením se asi svalí k zemi.“ „Děkuji..“
ohmatávala si svůj nový sestřih a prohlížela se zezadu v zdcadle. „Dost dobrý...a co ty, nechceš
taky něco nového?“ „Asi bych měl taky, že? No já jsem s tím nikdy neměl problém. Tak si dělej,
co se ti zlíbí.“ „Znáš moje nepsané pravidlo..“ „Jaké máš na mysli?“ „Chlapi
se mi líbí jen dlouhovlasí, nebo dohola. Takže..“ „Hele, tak když ti to udělá radost, tak to můžeš
pro mě za mě udělat. Mi sluší a vyhovuje oboje. Směle tedy do toho.“ Posadil se na židli
a teď se do toho krásného zrcadla díval on. V duchu se připravoval na skutečnost, že se zase uvidí tak,
jak naposledy vypadal před více než dvěma lety. S dlouhou bradkou a holou hlavou si vždy připadal
drsně, s dlouhými vlasy zase rád vytvářel různé účesy. Těžko sám posoudil, kterou svou podobu
měl raději.
Sakra, to vypadá jako scéna z nějakého filmu nebo videoklipu, jen přidat nám oboum více
líčení, lepší oblečení a šperky, řekla si v duchu zasněně Annie a prsty se prohrabovala
v jeho vlasech. Tmavě hnědé a lesklé hřívy by jí obvykle bylo líto, ale teď, když ona sama byla poprvé
v životě ostříhaná nakrátko, jí to, k čemu se chystala nepřišlo ani tak kruté.
„Hmm,
mám ti vlasy první různě stříhat, nebo je chceš rovnou dolů?“ „Jak se ti chce, co tě
bude bavit více.“ „Asi se budu držet toho, co jsem řekla.“ A vzala do ruky strojek, odhodlaně
ho zapnula a od uší začala jeho vlasy holit až ke kůži. První je ledabyle podlolila na bocích a na
krku. Když došlo na čelo, zavřel oči. „Tohle je fáze, která mě vždycky odvaří,
protože je to největší vizuální změna. Ale není to nepříjemné.“ jen se pousmála. „pořád
si nemůžu vybrat, s čím jsi více k sežrání. Celých těch šest let, co se známe nad tím přemýšlím.“
Aleš překvapením otevřel oči. Že k sobě oni dva mají celkem blízko věděl, ale že
tohle dneska uslyší, to vážně netušil. Čekal tedy dál, dokud mu neoholí celou hlavu do posledního
vlásku. Když pečlivě prohlédla výsledek své práce a dotýkala se prsty Alešovy kůže, aby zjistila
jestli někde nezbyl nějaký vlas, konečně usoudila. „Sluší ti oboje, ale tohle možná o
trošku víc.“ Tak to jsem rád, že jsi se svým nápadem spokojená, já se teď budu každé druhé nebo
třetí ráno zase holit žiletkou, už se na to vážně těším.“ zasmál se a pohlédl na
své vlasy na podlaze. „no jo, to jsou ty skoro tři roky, kdy jsme pomalu nic nedělali.“ „A hodně
věcí šlo do prdele..“ povzdechla si Annie. „Ale myslím si, že teď je to už opravdu pryč.“
Šli si spolu dát večeři a potom Aleš Annie nabídl, že ji doprovodí až do jejího bytu.
„Příjde mi to debilní, ale dneska si ten zbytek večera a usínání nechci odbývat sama. Lehnu si k tobě
do obýváku, jestli ti to nevadí.“ „Tak to se cítím poctěn, hned ti ustelu.“ šťastně
se pousmál a donesl jí na gauč své péřové peřiny a polštář, protože věděl, že
tyhle má nejraději. Potom společnými silami pouklízeli koupelnu, umyli se a bez dlouhého protahování únavou usnuli.
Annie před usnutím přemýšlela nad dneštními podivuhodnými činy. Nový účes byl pro ni velký nezvyk
a asi si ho nechce nechat moc dlouho, postupně si bude nechávat holit jen krk a vlasy nechá odrůst. Ale rozhodně
to celé asi je zajímavá zkušenost.
V sobotní ráno Aleše probudil telefonát, že se kytarista
staví na kafe, aby spolu probrali nové nápady. „Tak dobře, no..jen přijď až tak za hodinu, ještě
spíme.“ „Spíte? Ty nejsi sám? Sakra, tak to se omlouvám, to jsem netušil.“ „Ale jen přijď,
není tu nikdo, kdo by tu neměl být, ale předem se připrav na moment překvapení.“ „Cože?
A mohl by jsi mi něco napovědět?“ „Za sebe ti povím, že jsem zase holohlavej a za naši
frontmanku nebudu říkat nic, protože asi máš být překvapený.“ „No doprdele, tak to se už
teda těším.“
Rychle vstal a vydal se do kuchyně vařit čaj a chystat snídani. Když
si v mezičase čistil v koupelně zuby, málem ze zvyku sáhl po kartáči na vlasy a potom se s podivením zastavil,
jako kdyby pořád ještě nedovedl uvěřit, co se to vlastně stalo. Zanesl jídlo do obýváku k Annie,
která už se pomalu probrala. „Dobré ráno..“ „Jé..příjde sem Gabriel, že?“ „Klid,
až za hodinu, takže se vklidu najez, obleč..“ „Ještě že mě napadlo si vzít
s sebou líčení. Už tak si připadám sama před sebou sakra rozpačitě, takže aspoň se
namaluju.“ „Hej já jsem se zase málem chtěl učesat, takže si z toho nic nedělej.“ „No,
ale sluší nám to..“ Aleš se naklonil k jejím rtům, když se napila zeleného čaje. Položila
hrnek na stůl a objala ho kolem ramen. Beze slov přijala jeho polibek a cítila své strdce. Oba se usmívali, jako
kdyby se splnil jejich sen. Annie vzala Aleše za ruku a toužila ho strhnout k sobě na pohovku.
Když
přišel na návštěvu Gabriel, přišli mu otevřít společně. „Doháje, vy jste
se snad zbláznili. Annie, kde máš vlasy?“ „No na sobě už ne, zatím jsou v koupelně.“
Zhluboka si povzdychl. „Sakra, to jsou mi věci...“ „Já si to potom nechám znovu dorůst, ale tyhle
vlasy patřily i Ondrovi, takže už jsem to nesnesla, všem svým obdivovatelům se omlouvám, pár let
si na novou dlouhou hřívu počkáte..“ rozpačitě se podívala do země. „A co ty?“
Podíval se na Aleše, čekajíc jeho vysvětlení. „Víš, připadal jsem si docela blbě, když
už jsem jí ostříhal vlasy, tak jsem jí nabídl, že jestli chce, tak mě o ně může připravit
taky. Řekla, že holohlavý se jí líbím dokonce o něco víc, než s vlasy, tak to šlo dolů.“
„Jste oba praštění, ale sluší vám to spolu.“ „Taky si myslím..“
|
